|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Diverzifikace orchideji ve Středomoří
Jankolová, Lucie ; Ponert, Jan (vedoucí práce) ; Chrtek, Jindřich (oponent)
Předmětem práce jsou vstavačovité rostliny (čeleď Orchidaceae) s výskytem především v oblasti Středomoří. Pojednává se zde o vybraných rodech ze subtribu Orchidinae, konkrétně jde o rody Anacamptis, Neotinea, Ophrys, Orchis a Serapias. Různé rody této čeledi diverzifikují odlišnou mírou, některé čítají na stovky taxonů, jiné jich mají řádově pouze několik desítek. Práce je tedy zaměřena na rody jako takové a na faktory, které by mohly mít vliv na jejich diverzifikaci. Klíčová slova: evoluce, radiace, mediterán, Orchidaceae, diverzifikace, diverzita, Středomoří
|
|
|
Genetická struktura mediteránních populací kaloně Rousettus aegyptiacus
Marešová, Tereza ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Bryja, Josef (oponent)
6 Abstrakt Rod Rousettus představuje jediný rod kaloně, který se vyskytuje v Asii i v Africe a dosahuje severního okraje areálu čeledi. Toto neobvyklé rozšíření je spojeno se schopností echolokace, následným obýváním jeskyní a pravděpodobně s dalšími etologickými a termoregulačními adaptacemi k životu v poměrně chladném a suchém klimatu. Pro tuto studii byly použity metody k rozpoznání jednotlivých geneticky odlišných populací za účelem lepšího pochopení cest kolonizace a současného disperzního a migračního chování kaloně egyptského (Rousettus aegyptiacus) v Mediteránních a jim přilehlých oblastech. Moderními postupy populační a krajinné genetiky bylo analyzováno 553 jedinců ze 72 lokalit za použití 20 jaderných mikrosatelitů. Naše výsledky ukázaly významnou genetickou vzdálenost jedinců z východní Afriky a další dělení v severní části areálu. Výrazně se oddělují kyperské populace a pro vyšší K se dále vymezují kolonie z egyptských oáz. V rozporu s dosavadní taxonomií druhu je genetická blízkost populací z jihu Arabského poloostrova a ze Sinajského poloostrova. Naše zjištění upozorňují na roli mořských a pouštních oblastí jakožto bariér zabraňujících genovému toku a na vývoj populační struktury u kaloňů, která je v souladu s biogeografickými schématy známými v rámci dané čeledi i v dalších oblastech. Je...
|
|
|
Populační struktura zlatohlávka tmavého Oxythyrea funesta (Poda, 1761) a fylogeneze rodu Oxythyrea Mulsant, 1842
Vondráček, Dominik ; Šípek, Petr (vedoucí práce) ; Bezděk, Aleš (oponent)
V rámci rodu Oxythyrea Mulsant, 1842 (Coleoptera: Scarabaeidae) se dnes rozlišuje 11 druhů, které nejsou dále členěny na poddruhy. Diverzita rodu je soustředěna do oblasti Mediteránu, přičemž druh Oxythyrea funesta (Poda, 1761) obývá rozsáhly areál v západním palearktu. V posledních dekádách byl u druhu O. funesta pozorován ústup ze střední Evropy na jih a poté zpětné rekolonizování této oblasti včetně osídlení severnějších regionů. Diplomová práce se zaměřuje na řešení populační struktury druhu O. funesta a částečnou fylogenezi rodu Oxythyrea s pomocí molekulárně genetických metod. V analýzách se objevuje 145 jedinců druhu O. funesta a dále 15 jedinců pěti jiných druhů rodu Oxythyrea. U jedinců byly získány sekvence mitochondriálních genů cytochromoxydázy I (807 bp), cytochromu b (381 bp) a jaderného genu internal transcribed spacer 1 (946 bp). Výsledky fylogenetických analýz potvrdily zatím jedinou existující interpretaci vztahů uvnitř rodu Oxythyrea založené na morfologických datech. Dále byly potvrzeny složité vztahy mezi druhy O. funesta a O. pantherina, které se objevují i v historickém vývojí jejich taxonomie. S pomocí fylogenetických stromů a haplotypových sítí byla odhalena odlišná genetická linie druhu O. funesta na Sicílii, v jižní Itálii a v Tunisku. Haplotypové sítě a tajimův D test poukazují...
|
|
|
Fylogeografie druhového komplexu Pipistrellus pipistrellus
Chudárková, Adéla ; Hulva, Pavel (vedoucí práce) ; Janko, Karel (oponent)
Druhový komplex Pipistrellus pipistrellus obsahuje dva sympatrické druhy, obývající Evropu a část západní a střední Asie (Pipistrellus pipistrellus s. str., Pipistrellus pygmaeus s. str.) a několik dalších linií, izolovaných v oblasti Mediteránu (Severní Afrika, ostrovy a poloostrovy Středozemního moře). Tento taxon je součástí rozsáhlé radiace v rámci rodu Pipistrellus, který v dnešním pojetí zahrnuje cca 30 druhů. Mozaika linií komplexu P. pipistrellus, nacházejících se v různém stádiu diverzifikace a sekundárního kontaktu v oblasti mediteránního biodiverzitního hotspotu, je vhodným modelem pro výzkum speciace. V diplomové práci jsme se zaměřili na výzkum distribuce, fylogeografie, populační struktury a demografie na základě mitochondriálních dat u 323 jedinců, reprezentujících skoro celý areál rozšíření. Jako genetický marker byla zvolena kontrolní oblast mitochondriální DNA. Variabilita ve fragmentu dlouhém 378 pb potvrdila existenci několika geneticky distinktních linií, jejichž druhový status bude diskutován. Zjištěný fylogeografický vzorec potvrzuje existenci radiačního centra skupiny v oblasti Středomoří. Zde došlo k alopatrické speciaci, dvě z linií (P. pipistrellus s. str. a P. pygmaeus s. str.) se později rozšířily do oblasti Evropy a jejich areály se sekundárně překryly. Tomuto scénáři...
|
host ::
RSS.